Krásný dobrý večer všem.
Já nevím jak u vás, ale já bych řekl, že myšlenka a vize něco vytvořit je jako apendix. Ten se také zapálí a chce vyoperovat pozdě v noci. :o) A nebo lepší příměr jako dítě. To chce také na svět pozdě v noci. No a jelikož jsem takový porodník, tak jsem uposlech a šel odrodit i tohoto droběčka ve formě dalšího mailiku. :o) Tímto mailikem chci ukázat lidem, aby se NIKDY NEVZDÁVALI!!!

Když Vám dojdou síly a ztratíte chuť bojovat….

Někdy se lidem stane, že v návalu života a nepříznivých událostí ztratí chuť a motivaci bojovat a řídit si tak svůj život podle svých představ. Z tohoto důvodu jsem vybral a prostudoval životopisy několika více i méně známých lidí. Popravdě ale musím říci, že z mé pozice z nám i lidi, kteří žijí mezi námi a procházejí ještě těžšími zkouškami. Před všemi těmito lidmi já hluboce smekám a s láskou v srdci jim přeji jen to nejlepší a pevnou vůli.

Nyní se pojďme podívat na několik lidiček, které jsem vybral podle různých kritérií. Lidí, kteří bojovali s vážnými nemocemi, s existenčními podmínkami a "nepřízní" osudu a přesto všechno si splnili své sny.

Podívejte se na tohoto muže. Poznali jste ho? ..
Ano, je to slavná fotka ještě slavnějšího Terryho Foxe.
Mladého muže, který se postavil na nohy, vlastně na nohu, v okamžiku, kdy ostatní zůstávají na dně. Terry byl nadějný atlet. V 18-ti letech mu ale byla diagnostikována rakovina a došlo k následné amputaci nohy.
Rozhodl se, že bude chodit a dorazí k až k oceánu. A také tak učinil. Každý den urazil 40 km. Splnil si svůj sen.
Svým rozhodnutím a následným činem motivoval desetitisíce lidí a vydělal 25 mil. dolarů na výzkum rakoviny, což těžce převýšilo jeho nejbujnější sny.
I v dnešní době Běh Terryho Foxe po celém světě vydělává miliardy na výzkum této nemoci.

A co tato holčička? Je to Wilma Rudolf, narodila se jako 20té dítě.
V pěti letech jí diagnostikovali vážný případ dětské obrny. Lékaři nevěřili, že by kdy byla schopna chodit. Nanejvýš o berlích.
Ale Wilma chtěla chodit a věřila, že chodit bude. Po pětiletém bolestivém tréninku odhodila berle a po dalších šesti letech, když jí bylo 16 trhá na letní olympiádě cílovou pásku!

 Traduje se o ní, že svému doktorovi, který o ní řekl, že není zrozena pro chůzi, odpověděla:

"Měl jste pravdu pane doktore, nebyla jsem zrozena pro chůzi. Byla jsem zrozena pro běh!"

Podívejte se na její nohy, na její zdravotní stav a tělesnou konstituci. A buďte féroví sami k sobě. Jak byste jednali vy, být v této situaci?! Padli byste na kolena a nebo bojovali ze všech sil s vírou ve vlastní vítězství, i když všichni ostatní o vás pochybují?!

Vždyť je to přeci naprosto logické a zákonité, že už nikdy nebude chodit, ne?! :o)

 Pohádka o Popelce vystihuje život Oprah Winfrey. Oprah Winfrey byla od devíti let pravidelně znásilňována ( nevlastním otcem.) Matka toto trpěla, aby doma udržela klid a proto Oprah začala utíkat z domova. Tou dobou byla těhotná, ve čtrnácti letech se dostala do vězení, kde potratila. Osud černošky, nad kterou systém společnosti zlomil hůl. Jak asi v životě dopadla?! Zůstala ovcí se kterou si kde kdo může strkat jak chce a nebo vzala svůj život i přes svoji minulost do vlastních rukou? Zhruba ve dvaceti se dostala do rádia a poté i do televize.

V televizi má vlastní pořad The Oprah Winfrey Show, který sleduje asi 21 miliónu lidí. Vlastní časopis "O" a vydává knihy. Roku 1991 se zasadila a bojovala o vytvoření databáze pedofilů. Tento zákon v cílové čáre podepsal Bill Clinton.
V žebříčku časopisu Forbes ( časopis o nejbohatších a nejvlivnějších lidech světa ) předběhla i J.K.Rowlingovou.
Víte, co se stalo v jejím životě?! Oprah měla možnosti, tak jako je má každý z nás. Mohla si dál stěžovat na svůj život, litovat se, nadávat a zlobit se na systém společnosti ( - a já bych se jí vůbec nedivil ) a nebo vzít svůj život pevně do svých rukou a řídit ho jak sama chce.
Co myslíte, že si vybrala?! :o)

Jméno muže na této fotografii je Jim Rohn.
Jim odešel z univerzity hned po prvním ročníku, založil rodinu a začal pracovat jako řadový zaměstnanec v místní firmě. Ve věku 25ti let se ocitli ve víru splátek úvěrů, hypotéky a nízkého platu. Všechny peníze, které vydělal jen tak stačili na to, aby splatili splátky. Na nic víc.
Když už ho tento život přestal bavit, a chtěl s ním něco udělat, to první co udělal bylo, že investoval nejvíce sám do sebe. Začal se vzdělávat a aktivně se zabýval svým osobním rozvojem. Studoval knihy, měnil svůj styl myšlení a nastoupil na dráhu řečníka. Jeho přednášky začalo navštěvovat čím dál více lidí.
Za necelých šest let vydělat svůj první milion.

Žil krédem: "Pracuj víc sám na sobě, než na své práci - každý z nás má podle něho neomezený počet možností, jak změnit svůj život k lepšímu, začít však musí každý sám u sebe"

Ať už jste nebo se v budoucnu ocitnete v jakékoliv situaci, vzpomeňte si, že žili a stále žijí lidé, kteří jsou na tom ještě daleko hůře než vy a vyhráli.

Mám rád Winstona Churchila. Jednou byl vyzván, aby přednesl projev ke studentům, kteří ukončili vysokou školu.
Všichni očekávali jeden z jeho silných a inspirativních projevů. Když předstoupil před publikum, naklonil se k mikrofonu a bez pozdravu řekl: "Nikdy se nevzdávejte." Narovnal se a po chvilce ticha v síni se opět naklonil k mikrofonu a tuto posvátnou větu zopakoval. Po chvíli ticha tuto větu zopakoval ještě jednou a v ten moment všichni pochopili. Všichni v sále stáli a bouřlivý potlesk se rozléhal budovou, i když už byl ze sálu dávno pryč.

Takže: "Nikdy se nevzdávejte!" netruchlete a nezoufejte si! :o)

Místo toho veškerou svoji energii investujte do sebe a tvoření své budoucnosti.