G. I. Šipov vysvětluje takto: "Z pohledu formální logiky je absolutní nic zdánlivě bezobsažné, proto jsme nuceni jej popsat specifickými humanitními pojmy, jaký představuje například výraz nadrozum. Tato úroveň s neomezenými možnostmi dokáže z dosud nepochopitelných příčin generovat prvotní plány, a je tak považována za maximálně stabilní rovinu reality. Nemám ale na mysli žádný mýtický či hypotetický jev, nýbrž výlučně fyzikální skutečnost. Vše v tomto světě sice mizí a zaniká, ale tato úroveň tu vždy zůstává - je věčná, absolutně vše z ní vzniká a současně jí také naprosto všechno končí. Svět vyšší reality představuje svět plánů, zákonů, vztahů mezi prvky hmoty, jež jsou dle mých poznatků pevnější než hmota sama. Podle mého názoru totiž existuje nová fyzikální teorie, vytvořená na základě rozpracování představ Alberta Einsteina, ve které se objevila jakási rovina reality, jejímž synonymem je v náboženských učeních Bůh. Jedná se o skutečnost, která disponuje všemi znaky Božství, a to ve stručnosti vyjadřuje vše, co tvrdím. Neříkám nic víc, protože vlastně nevím, na jakém principu toto Božství funguje, vím však, že reálně existuje. Dosud známými metodami však Boha poznat či ,prozkoumat´ nedokážeme a věda navíc ohledně Boží existence nepodává žádné důkazy - pouze na ni poukazuje, přičemž si neklade žádné ambice dosáhnout čehokoli víc, neboť základní oblast vědeckého zájmu se soustředí na hrubou hmotu. Vakuum nese určitou strukturu i bez přítomnosti hmoty či fluktuace, a dokonce i v případě, kdy vůbec nic neexistuje. Vždy však funguje informační matrice, ve které musejí probíhat procesy vzniku a zániku látky. V současnosti máme k dispozici rovnice, jež popisují strukturu vakua a podle nichž vše, co v něm vzniká, musí odpovídat daným zákonitostem." zpět